Wolch Praha

Kdyby mi někdo před sezonou řekl, že budeme mít po 8. kole na kontě místo loňských až trochu zázračných osmi jen 2 výhry, asi bych se s ním nijak výrazněji nepřel, protože nebylo vůbec jasné, co s námi všechny ta změny v týmu udělají, kdyby mi ale řekl, že to budou obojí výhry po výsledku 8-7, ťukal bych si na čelo a považoval ho za cvoka. Ale popořádku, aspoň stručně i k předchozím dvěma zápasům.

Warriors mají oproti loňsku úplně jiný tým, jehož základ tvoří řada rychlých a technicky výborně vybavených Asiatů, jenom jsem koukal, kdo to proti nám nastoupil…A taky jsem trochu koukal, kdo to nastoupil za nás:-)…David totiž sehnal další dvě posily (třísla furt zlobí Toma a na marodce byl i Jeník), mlaďochy Martina s Kájou, přičemž Kája je gólman. Ještě do mého trochu pozdního příchodu bylo skóre 0-1, pak se nám podařilo po dvou ztrátách soupeře otočit na 2-1, po průniku přes skoro celé hřiště skóroval bodlem Davis, za chvíli jsem pak prostřelil po zisku balonu na útočné půlce brankáře já…Bohužel to už ale bylo z naší strany všechno, co se gólů týká, soupeři záhy potrestali i naši chybu a vykombinovali do prázdné a následně se pak jejich nejlepší hráč prosadil tvrdou střelou střelou z úhlu, která i přes Kájovu teč zapadla za tyč – poločas 2-3, soupeři sice víc drželi míč a měli víc šancí, ale v obraně jsme jezdili jako motorové myši, dobře se zastupovali a rozhodně nic nenasvědčovalo debaklu. Bohužel pak nás soupeři trochu oblafli při rozehrávce přímého kopu, kdy se k tomu celou dobu stavěl pravák a i tak byla postavená zeď, leč nakonec to kopal levák – to jsem si vyčítal, mělo mi dojít, že to bude kopat on, když už dal v první půli hattrick…No a jak to dopadlo, je asi zřejmé, zeď pohodlně obstřelil a z téhle dálky se už na ránu reaguje blbě – 2-4. A od té doby se nám to už začalo hroutit (i se snahou o presink) a vzadu nepěkně sypat, náš až na výjimky špatný první dotek, nepřesné nahrávky a z nich vyplývající ztráty bohužel výrazně kontrastovaly a lehkostí, technickou zdatností a kombinační sehraností Warriors, hrát nahoru dolů s nimi bylo samozřejmě těžké, takže nakonec jediným pozitivem bylo asi to, že jsme nestihli dostat desítku…Ale nutno přiznat, že tohle byl soupeř, na nějž jsme ten večer prostě neměli, byť to skóre rozhodně mohlo být přijatelnější…

Marťans měli být podstatně přijatelnějším soupeřem, což se taky potvrdilo, bohužel na body to nakonec nestačilo ani tentokrát, byť byl průběh zápasu dost pohnutý a ten konec ještě pořád úplně nepřebolel…První půle byla celkem vyrovnaná, rychlí Marťans hrozili náběhy za obranu, nám se kromě premiérového gólu Martina podařilo využít ještě dva brejky (David a já) a vedli jsme 3-2, bohužel se ale opět ve druhé půli dostavil klasický scénář a jakoby nám úplně došla šťáva, kdyby se bralo v potaz skóre po prvním poločase, tak to máme pomalu fifty fifty, leč bohužel druhé poločasy máme opakovaně tragické (po zápase s Marťans jsme to měli, nepočítám-li první zápas s Božolé, 1-20!!!)…Marťans začali tlačit a dostávali se i do šancí, které se nám delší dobu dařilo přežívat, sami jsme toho ale dopředu moc neměli a v podstatě jsme se většinu času jen bránili a byť ten tlak nebyl kdovíjaký, síly při hře bez balonu ubývají rychleji…Takže nepřekvapivě nakonec na vyrovnání došlo, prý cosi dvakrát tečovaného, hrabal jsem se v batohu, takže nevím…Přesto se nám podařilo dostat ještě jednou do vedení, kdy se nečekanou a hezkou střelou pod břevno z velkého úhlu podruhé v zápase prosadil Martin, to zbývaly do konce zápasu dvě minuty…Ale co jsme dokázali spáchat potom, na to bych radši už zapomněl…Nejdřív Kája neudržel střelu a dobíhajícího hráče sejmul Miki, OK, dobře, jinak by to byl dost možná taky gól, byť ten balon už tomu hráči z pohodlného úhlu pro zakončení mizel, ale krátká pencle je beztak skoro jistý gól (a taky že byl) a navíc to znamenalo další faul na naše konto, měli jsme ale v ten moment teprve čtyři, takže stále ještě jeden k dobru, ten ale přišel poměrně záhy kdesi na půlce, to bylo do konce 50 vteřin, opakovaně jsem řval ze střídačky, že máme 5 faulů a nesmíme už faulovat, i tak se nám ale podařilo ještě dva spáchat, první sice rozhodčí neodpískal, druhý už ale jo, přiznám se, že jsem to pořádně neviděl, prý to nebylo nic hrozného, no ale prostě v takové situaci je jakýkoliv zákrok (tím spíš kdesi u lajny, kde nic extra nehrozí), který vůbec může dát rozhodčímu záminku cokoliv písknout, špatně…No a aby toho špatného nebylo dost, tak dlouhou pencli sice Kája vyrazil, leč bohužel pouze na nohu kopajícího hráče, který mu balon vrátil do brány…Konec, finito, 4-5…I když se nedá říct, že by si soupeř tu výhru s ohledem na celý průběh zápasu nezasloužil, tak prohrávat podobné zápasy je hrozná škoda a stávat by se to nemělo, kdybychom to sehráli o trochu chytřeji, aspoň tu remízu bychom určitě vydolovali…

Za zenitem patří, co se ofenzivní fáze týká, k top týmům, před rokem nás po těch našich 8 úvodních výhrách doslova rozebrali na prvočástice, při dostatku důrazu a urputnosti v obraně se s nimi ale rozhodně hrát dá, protože dozadu je to moc nebaví, ideální scénář je pak je ještě trošku rozhádat. Tohle všechno se nám v první půli (v sestavě už s Jeníkem, ale podruhé bez Listi) dařilo a vyhráli jsme ji 4-2, góly jsme dávali já „dělovkou“ doprostřed brány, kdy mokrý míč propadl brankáři mezi rukama, pak Kája, který dobře přečetl kombinaci soupeře při powerplay a trefil se přes celé hřiště, poté Martin, který využil dalšího nedorozumění a pohodlně dovezl míč do prázdné, no a pak ještě jednou on, když byl u balonu o chlup dřív než gólman a po kličce opět dával do prázdné…

Jenže pak přišel náš „oblíbený“ druhý poločas…Ještě jsem tak pro jistotu o pauze opakoval naše nelichotivé skóre ze druhých půlí s tím, že by stálo za to zkusit rychleji střídat, abychom se udrželi v potřebném tempu a fyzicky neuvadali (a navíc soupeři hráli bez střídání, takže tím spíš to dávalo smysl), co si budeme povídat, tenhle faktor má na tom určitě nemalý podíl, ten scénář je většinou hodně podobný, jakmile se „zatavíme“, nemáme síly ani dopředu na nějaké kloudnější akce, které by soupeře zaměstnaly a resultují z toho akorát ztráty balonů, takže nejsme skoro vůbec nebezpeční a po většinu času se jenom bráníme…No a to bránění stojí sil samozřejmě ještě víc a jakmile pak člověk nemá síly na těch pár rychlých kroků a na „doražení“ útočníků, je to průšvih…

No jenže, co se nestalo…Z našich skvělých 1 ku 20 bylo asi za 10 minut 1 ku 25 a ze stavu 4-2 stav 4-7, soupeři si prostě dělali, co chtěli, nejenže jsme nestačili zachytávat jejich náběhy po narážečkách – ono to se někdy stíhá opravdu blbě, jsou rychlí a šikovní – ale celkově jsme prostě vypadli úplně z role, ani jsme nezrychlili střídání, ani jsme nezahustili střed (hráli jsme takový podivný systém 2-2, kdy byl předek a zadek daleko od sebe), aby si tam soupeři nemohla zvesela kombinovat (prostě nechat je v klidu převzít balon na 10 metrech před bránou v situaci 2 na 2 nejde, pak už se to fakt mnohdy nedá bránit), ani jsme s nimi nešli snad do jediného souboje, prostě všechno špatně…a k tomu hlavy dole, úplně zbytečně, podle mě…Ale bohudík se k nám Štěstěna tentokrát otočila čelem, začali jsme si za tím ale přece jenom postupně zvýšenou aktivitou jít…Nejdřív snížil s pomocí teče obránce střelou z pravého křídla Pavol, za pár minut dovršil po pěkné kombinaci s (tuším) Jeníkem hattrick náš tentokrát určitě nejlepší hráč Martin, no a cca minutu před koncem kdosi – nějak si to ani nevybavuju, kdo to vlastně byl - dovršil náš tlak po závaru vyrovnáním na 7-7. Když mi pak David při rozehrávce říkal, ať na soupeře vyrazím a jdu presovat, zapochyboval jsem na chvíli při vzpomínce na poslední minutu zápasu s Marťans o jeho duševním zdraví, protože já bych v tu chvíli tedy opravdu remízu bral, naštěstí soupeři ne a vyrazili na zteč, což ale resultovalo jen ve ztrátu balonu a přečíslení 2 na 1, které i přes snahu o faul onoho jedináčka v obraně nakonec po Davidově přihrávce proměnil ve vítězný gól Pavol…

Furt máme minimálně v některých pasážích zápasů velké díry v obraně, vázne obsazování (každý si musí najít jednoho a s tím furt běhat) i přebírání hráčů a i musíme my útočníci víc ten prostor před bránou zahušťovat a pomáhat obraně (situace 2 na 2 nebo i 3 na 3 je logicky rizikovější než 4 na 4), na druhou stranu jsme si dokázali, že když budeme makat (a věřit! – to je základ), tak by to jít mohlo (i když, co si budeme namlouvat, výrazně nám pomohlo, že soupeři hrající bez střídání už v závěru prostě moc nemohli), sice nás příště čekají taky kvalitní a běhaví PedF, ale když začneme tam, kde jsme minule skončili, bez šancí určitě nejsme…

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek